Nebreč nad rozlitým mlíkem …

 

Další týden vysokoškoláka. Brno se probouzí z deštivé noci a já u snídaně dělám plán na celý týden. Ostatně jako každý pondělí. Listuju diářem – pátek deadline odevzdání seminárky!!! V pohodě. Seminárka je hotová. Chybí jen posledních pár úprav, poslední překontrolování a je to. A navíc ještě pár dní k dobru? Hell Yeah! Po cestě do školy – uvnitř mojí hlavy stromečky, dárky, cukroví, koledy a tak. Vánoční výzdoba u Dobrovskýho tuhle celou vánoční náladu jenom podtrhuje.

V pondělí mě škola baví nejvíc – hned ráno mám přednášku o základech žurnalistiky. Přesně jedna z těch typických vysokoškolských přednášek. Obří učebna a desítky lidí. Usedám do prostřední řady, zapínám notebook a vytahuju termosku s čajem. Takhle nějak jsem si vždycky vysokou představovala.

Hmm, a teď ta „vtipnější“ část …

„Doufám, že jste mi všichni v pátek odevzdali do systému vaše seminární práce, kdo ne, má smůlu a nebude puštěný k závěrečný zkoušce.“ Jako špatná scéna ze špatnýho filmu. Pokouším se sebrat čelist z podlahy a mám takový dojem, že na moment je moje vědomí pryč. Jak jako odevzdali v pátek???! Vždyť termín je až tenhle pátek, ne?! Ne… Hlavně, že si pamatuju, jak nám na úvodní hodině říkala, že se každý rok najde pár expertů, kteří to nějak spletou. Tenkrát jsem si říkala, to se přece mně stát nemůže. Hmm, karma (je zdarma)!

Praštit do něčeho, brečet, trhat diář or whaaat?! Rychle to dodělat a odevzdat! Asi poslední možnost… Vyletím z učebny jak raketa, sedám na chodbě za stole a píšu, kontroluju, upravuju a mezitím utírám slzu. Je to jen škola, nejde o život. Snažím se si tuhle větu pořád opakovat, ale ,,katastrofický“ myšlenky mají přednost.

Hotovo. Dopsáno. Znovu utřu slzy a jdu za vyučující s omluvou. „Nic vám nezaručuju.“ Nádech, výdech, hlavně nebreč. Ne tady. Odcházím ze školy, nejradši bych se neviděla a chuť se na všechno vykašlat, je větší a větší. Zklamala jsem samu sebe – tohle je přesně ta chvíle, kdy vedle sebe potřebuju někoho, kdo mi jednu lískne, ať se uklidním a nehysterčím. (tímto ahoj ségra) Vybaví se mi vzpomínky na maturitní slohovku z češtiny. Ty pitomý slova… Myslela jsem, že jich mám málo. Blbec. Tenkrát jsem parádně vystresovala nejen sebe, ale i všechny okolo. V tom jsem přeborník.

Nicméně … ať už to dopadne jakkoliv, tenhle týden mi dal nejednu pořádnou lekci. Vesmír mi dává dost jasně najevo, abych zpomalila a uvědomila si, co je a není důležitý. Že jedna špatně odevzdaná práce neznamená konec světa. Tohle se prostě občas stává. Život tím ale nekončí … a jak nejde o život, tak nejde přece o nic, ne?

Já na karmu věřím a co vy? Máte nějakou podobnou zkušenost? 🙂

Kačka


One Reply to “Nebreč nad rozlitým mlíkem …”

  1. Znám to. Mně se stalo něco podobnýho – měla jsem nastavený „hlídání“ na nějaký termín zkoušky a zapomněla jsem na to. Byla jsem asi pátá v pořadí pod čarou a věděla jsem, že se tam nedostanu. Jenže najednou mi DEN PŘED TERMÍNEM přišel email, že jsem byla přehlášena na tenhle náhradní termín. Naštěstí jsem se z něj stihla odhlásit, jenže mě to automaticky odhlásilo z toho, na který jsem měla jít… a žádný další volný nebyl – až v září. Volala jsem sekretářce a bombardovala ji asi 4x ten den a řekla mi to samé „Nic vám nezaručuju“. Nakonec mi ale vyšla vstříc.. 😀
    Byla jsem z toho asi 3 dny nonstop ve stresu, ale jak říkáš – když nejde o život, nejde o nic 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.