„funny“ way to Brighton

Ahooj!

Přísahám, že šílenější a náročnější cestu jsem asi v životě nezažila! 😀 Všechno to začalo už v Praze, kde jsem si musela připlatit za zavazalo To není žádná katastrofa, ale jen v případě, že u sebe máte i něco jinýho než kartu (kterou neberou) a libry! No nic. Nějak jsem to dala dokupy, nasedla a těšila se na klidnou cestu. Chyba! 😀

V autobuse se v noci prakticky nevyspíte a už vůbec ne, když se váš spolusedící rozhodne roztáhnout i na vaše místo a jedna roztomilá holčička, která sedí přímo za vámi, že si bude ve 2 v noci zpívat. Usnout se mi podařilo až nad ránem před Bruselem, kde náš bus nabíral další lidi. Po probuzení mě ale čekal menší šok v podobě mého nového spolusedícího. Belgičan, který vlastně nebyl tak úplně Belgičan, ale Ital, který se do UK snažil dostat na falešnou občanku – k tomuhle zjištění ale došlo až na hranicích těsně předtím, než se prostě vypařil. Kam, na to nikdo nepřišel, mě osobně by to ale vážně zajímalo. 😀

Díky tomuhle a dalším problémům na hranicích, kde nepustili 2 cestující z našeho autobusu, jsme nakonec v Calais strávili 3 hodiny čekáním na Eurotunel. Do Londýna jsme nakonec dorazili o 4 a půl hodiny později. Ani to by nebyla až taková katastrofa. Jenže díky zpoždění jsem nestihla National Express do Brightonu, na který jsem měla přes agenturu koupený lístek, takže jsem musela koupit nový. Neměla jsem ponětí, kde ho sehnat a vyznat se na Victoria Station je mnohem těžší, než se zdát. Naštěstí mi ale jeden milý pán pomohl lístek koupit, a tak jsem konečně mohla vyrazit směr Brighton. 

Do Brightonu jsem přijela až za tmy, a aby toho nebylo joo málo, tak ještě začala bouřka. Super kombinace! Chtě nechtě jsem sebrala všechen svůj zbytek energie a ověšená jako vánoční stromeček jsem vyrazila hledat náš Student Residence, kde na mě měl čekat někdo, kdo mě ubytuje – našla jsem jenom ulici, dům ne. Na pokraji zoufalství jsem si sedla na zastávku a vážně jsem začala uvažovat, že tam prostě zůstanu sedět alá bezďák styl. Naštěstí po chvilce za mnou ale přišla slečna, že asi hledá mě. Musela jsem vypadat vážně komicky. 😀 Mokrá … utahaná – ideální první dojem! 😀 Následovala už jen rychlá prohlídka domu, ještě rychlejší seznámení se spolubydlícíma a padla jsem do postele jako zabitá.

Tak taková byla moje cesta do Brightonu! Když se na to zpětně dívám, už se musím jenom smát, takže doufám, že i vy jste se alespoň trochu pobavili. 😀 
Jestli máte nějakou podobnou cestovní zkušenost, určitě mi dejte vědět! Vždycky je fajn vědět, že tyhle divný věci se nedějou jenom mně. 😀
Pusu
Kačka



6 Replies to “„funny“ way to Brighton

  1. Moje cesta z Brightonu byla celkem šílená, protože jsme odjížděli na „vendredi treize“, kdy byly v Paříži atentáty (Bataclan). Jeli jsme posledním trajektem, který pustili a jen tak tak jsme projeli přes francouzské hranice. A pár hodin po tom, co jsme odjeli z Calais, tam začal hořet uprchlický tábor. Mohlo to být horší, taky na nás mohli hodit bombu, ale i tak to nebylo moc příjemné… Nikdo jsme nevěděli, co se stane. Ale díkybohu jsme všichni v pořádku dorazili domů! 🙂

  2. Wáu to byl určitě zážitek, máš nač vzpomínat 😀 Mě se stalo něco podobného, ale v ČR 🙂 V takovou chvíli je nejlepší zachovat chladnou hlavu a sama vím, že to lehké není, ale je lepší počítat se vším 😀 Přeji hodně zdaru při dalších cestách a no stress a vždy si přibal čokošku 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.