Fear of running?

Krásnou sobotu!
Je to měsíc, co jsem začala běhat a pořád tomu nemůžu uvěřit. Víte, já a běhání jsme kapitola sama pro sebe. To byste spíš potkali Yetiho, než mě kdy viděli dobrovolně běhat. 😀 A to myslím zcela vážně, až takovej odpor a strach jsem z běhu měla!
Všechno to začalo na základce v tělocviku – běhy na čas, štafety a soutěžení, kdo bude první – já to rozhodně nikdy nebyla 😀 Jako astmatik jsem byla vždycky ufuněná, s rajčetem místo hlavy a vidinou konce mýho utrpení v nedohlednu. Tenkrát jsem si slíbila, že běhat už mě nikdo nikdy nedonutí. A tenhle postoj mi vydržel až do teď. Teda spíš do pátku 29.7. Noc na tenhle osudný pátek byla katastrofa. Ne a ne pořádně usnout a hlava mi třeštila tak, že jsem upřímně záviděla skorobezhlavýmu Nickovi. Asi v 5 už jsem vzdala všechny pokusy a ani nevím proč, jsem si nazula tenisky a prostě vyběhla. Holka bláznivá, víš co sis slíbila… Víš, že to neudejcháš, tak co blbneš?! – přesně to se mi hodilo hlavou při prvních metrech. Vím, že nejsem Usain Bolt, takže napoprvé jsem žádný velký cíle ani očekávání neměla. Prostě jsem jen běžela … No upřímně necelý 2 kilometry a byla jsem ráda, že vůbec žiju. 😀 Co je ale hlavní, hlava bolet přestala a navíc jsem celý den byla jako sluníčko. A i když byl tenhle první běh (spíš pokus o běh :D) trochu katastrofa, tak mě to nakoplo. Zvládnu víc? Mám na to? A tak jsem každý ráno vyběhla. Astma neastma, já to zvládnu! Kdybyste jen viděli tu radost, když jsem takhle jednou ráno doběhla a Nike+ mi ukázal 5,23 km. Šťastná? Slabý slovo! Skákala bych do stropu, kdyby mi zrovna nehořely nohy! 😀 Tolik let jsem se běhu vyhýbala a najednou to šlo. Odpor a hlavně strach byl pryč. Asi jsem jim utekla 🙂 ….

A víte co? Všechno je to jenom o vaší hlavě.

Ta za to může! Má totiž obrovskou sílu. Pokud sami sebe přesvědčíte, že na něco máte, tak to s největší pravděpodobností nakonec i dokážete. I když to ze začátku může vypadat naprosto nereálně. 🙂 Takový můj tajný sen bylo uběhnout 5 km. Je to tam, takže teď mám zálusk na 10 km. Bude to chtít ještě hodně tréninku, ale beru to jako výzvu. Výzvu, ze který se mi kolena neklepou (to spíš až doběhnu :D).

Nedávno jsem ještě objevila aplikaci EPP. Možná už jste o ní slyšeli a používáte jí, pro mě to ale byla docela novinka. V téhle apce sbíráte body za nejrůznější aktivity a těmi pak můžete podpořit dobrou věc! 🙂 Takže pohybem nepomáháte jenom sobě, ale i ostatním 🙂

Z jakého sportu máte strach vy? Překonali jste ho? A jak jste na tom s během? 
Dejte mi vědět 🙂
Krásný víkend!
Kačka


10 Replies to “Fear of running?

  1. Pěkný, Kačko… mám to s běháním podobně, ale představa, že běhám někde kolem koně mě ještě víc demotivuje a parkama to taky nevidim … když už běhat, tak sama přírodou… ale OK, slušně si mě vyhecovala… a jsem zvědavá, kdy dáš tu 10…

    P.S. Tu aplikaci znám, já hodně chodím, tak jsem chtěla taky pomoct, ale bohužel mám starý telefon, který to neutáhne :-/

  2. Já začala běhat s tetou asi před dvěma týdny a chodíme pravidelně 2x týdně. Také jsem si celou dobu snažila vnutit, že běh není nic pro mě, že ho nesnáším a rozhodně dobrovolně NIKDY nebudu provozovat, ale po prvním běhu jsem nebyla vůbec udýchaná, cítila jsem se volně a šťastně. Zjistila jsem, že je to zcela rozdílný běh oproti tomu školnímu, kdy se běhá na tartanu pořád dokolečka až do zblbnutí. Teď mě to baví a nabíjí! Rozhodně doporučuju! Tak ať ti to běhá! 🙂 Měj se krásně…

  3. Přesně, když jdu běhat, mám lepší náladu. Já chodím běhat už docela dlouho. Ale ne moc pravidelně. Nejvíc jsem uběhla těch 11 km, ale to bylo něco ve vzduchu, normálně neuběhnu ani 5, divný:D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.